Browsed by
Archiv pro měsíc: Únor 2020

Minorita Rómů v naší společnosti: Proč mají všechno?

Minorita Rómů v naší společnosti: Proč mají všechno?

Součástí každé větší společnosti jsou minority – tedy menší společnosti, které mívají svou vlastní kulturu. U nás jsou touto minoritou (nebo chcete-li menšinou) Rómové.
Kočovný život
Nemůžeme nic
 Nedávno jsem byla nakupovat v jednom nejmenovaném obchodním řetězci, který se nachází poblíž městské části, kde žijí převážně Rómové. Nechodím tam moc často, ale když už náhodou do tohoto obchodu zavítám, stojí to za to. Procházím mezi regály, když kolem mě proběhne ani ne dvacetiletý mladík – Róm- a vulgárně a hlasitě hovoří s drobnou blondýnkou, která působí v obchodě jako ochranka. Mladík se pokusil něco ukrást, ale protože paní zvládá svou práci na jedničku, nepodařilo se mu to. A značně ho to rozčílilo, musel totiž potupně zboží na kase zaplatit! Drobná blondýnka se nechala urážet, zastrašovat ale z jejich úst nezaznělo jediné vulgární slovo a její hlas byl klidný. Stála jsem u regálu se sladkostmi s otevřenou pusou a nestačila jsem se divit. Paní security by měla dostat medaili. Róm odcházel s výsměchem ve tváři. A mě napadla myšlenka, co všechno si od této menšiny necháme líbit?
Když něco chceš, řekni si o to. Několikrát.
Co se týče barvy pleti, nesmíme utrousit sebemenší narážku, protože by to mohlo být bráno jako rasismus. Musíme nabízet stejné příležitosti, protože pak by to byla diskriminace. A když naše dítě nechce sedět v lavici s malým Rómem, jedná se o xenofobii. Kam jsme to dopracovali. Rómové už dávno pochopili, jak Češi fungují. Pokud totiž v našem státě chcete něčeho docílit, musíte si to doslova vyřvat a hlavně být neodbytní. A to oni zvládají s přehledem. Moc dobře vědí, na jaký úřad jít, aby získali ten či onen příspěvek. My Češi jsme až příliš pohodlní na zjišťování in informací, natož pak na čekání front na úřadech. A potom sedíme doma na gauči a stěžujeme si, co všechno nemáme.
Pozor na menšiny
Na barvě pleti až tak nezáleží
Když se mi narodil syn, chtěla jsem s ním v půl roce začít chodit plavat. Věděla jsem, že tato služba je velmi žádaná, proto jsem paní kontaktovala asi měsíc po tom, co se malý narodil, abych si místo v plaveckém kurzu zajistila. Odpověď byla, ať se ozvu, až to bude aktuální – cca měsíc dopředu. Ozvala jsem se. Paní odpověděla, že mám sledovat web. Sledovala jsem asi měsíc. Stále nic, tak jsem znovu psala email a hle kurzy už jsou obsazené a na webu byla možnost se přihlásit. Jenomže já se na ten web dívala opravdu každý den, takže jsem věděla, že to není pravda. A tak jsem psala další email, a další… Víte, jak to dopadlo? Na kurz jsem se dostala i s mojí kamarádkou. A proč? Protože jsem byla neodbytná, prostě jsem si to vyřvala. Takže až si příště zase někdo bude v hospodě stěžovat, že Rómové mají všechno a na nás stát kašle, zeptejte se ho, jestli je dostatečně neodbytný. Věřte mi nebo ne, funguje to.
Stalo se vám někdy, že jste svou „otravností“ docílili toho, co jste chtěli?

Globální ekonomika je ohrožena blížící se pandemií

Globální ekonomika je ohrožena blížící se pandemií

Obrovský a strmý nárůst lidí v zemích mimo Čínu, kteří jsou nakaženi koronavirem naprosto straší investory po celém světě, což ovlivňuje hodnoty akcií po celém světě. Ty dále oslabují. Na evropských trzích dochází k největším propadům za poslední čtyři roky. V pondělí 25.2.2020 zažila dokonce už i pražská burza nejvýraznější denní propad od referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Sledovaný Index PX tak oslabil téměř o tři procenta, přesněji o 2,81 procenta na 1058,69 bodu.

vývoj hodnot akcií

Tento index pražské burzy se dostal na vůbec nejnižší hodnotu od konce měsíce října v roce 2019. Analytici se shodují na tom, že největším viníkem je šíření nebezpečného koronaviru. Výrazně samozřejmě oslabují i další světové trhy s akciemi.
 

Výjimečně silný propad cen akcií také zaznamenala Itálie, kde se v posledních dnech objevují nové a nové případy nakažení tímto wuchanským virem. Nový typ viru si vyžádal v Itálii již šest obětí a země má v tuto chvíli třetí nejvyšší počet nakažených lidí na světě. Hlavní italský index odepsal již téměř procent hodnoty na akciích. Kvůli obrovským obavám z pandemie tímto virem se naopak velmi silně zvýšil zájem o zlato, ke kterému se investoři po celém světě upínají během globálních hospodářských krizí. Cena kovu se v posledních dnech vyšplhala na 1680 dolarů za troyskou unci. To je nejvyšší cena v posledních sedmi letech. V Evropě stále zůstává zájem o státní dluhopisy. Hlavně o ty americké, ale také o německé.
zlatá cihla

Nejvíce snižují panevropský akciový index STOXX600 cenné papíry těžebních společností a také automobilek. Výprodeje probíhají také v Asii. I přes to, že Čína již hlásí snižování počtu nově nakažených, Jižní Koreou a Blízkým východem se virus šíří velmi rychle. V Jihokorejském Soulu, v Sydney, v Hongkongu i Šanghaji hlásí analytici také velmi silné poklesy. Tato situace je podle médií přelomová, protože pondělní ztráty jsou okamžitou reakcí na víkendové zprávy o dalším šíření epidemie. Strach z pandemie je tedy čitelný i v oblasti ekonomiky po celém světě.

Bílé šaty nebo na psí knížku: Jaký vztah je lepší?

Bílé šaty nebo na psí knížku: Jaký vztah je lepší?

Není tomu tak dávno, kdy byli lidé, kteří spolu žijí jen tak „na divoko“, výjimkou. Dnes už je to normální jev. Mnoho lidí bere svatbu jako přežitek. Důvodem mohou být finanční prostředky, pro někoho je zbytečné vyhazovat peníze za šaty, patrové dorty a svatební hostinu. Přeci jen peníze na stromech nerostou a přiznejme si, že uspořádat dnes svatbu sic jen s nejbližšími, je pořádný zásah do peněženky. Když se dva lidé rozhodnou společně strávit život, stačí, když si budou věřit. Slovo svatba může u mnohých lidí vyvolávat i paniku. Představa, že je to opravdu napořád, a že už nikdy nebudou svobodní, je pro ně přímo děsivá.   

Společná cesta     

Adrenalinové nadivoko 

Určitě má žití na hromádce své kouzlo. Člověk se vrací domů k příteli (přítelkyni) a doma čeká většinou teplá večeře a někdo, koho zajímá, jak se ten druhý měl v práci a s kým může večer usnout u televize. Když přijde nějaká ta prudká výměna názorů a jeden z nich odejde a celou noc se nevrátí, následují další den omluvy a vysvětlování, které většinou končí dobře – je vzat na milost. V manželství člověk odejde nanejvýš do nedalekého hostince a během noci se vrátí, protože ví, že kdyby se nevrátil, bylo by mnohem těžší si manželku usmířit. A proč se tolik namáhat, když za těchto podmínek budou mít další den tichou domácnost a večer už bude zase všechno ve starých kolejích.

Manželství jako jistota

Je pravda, že člověk manželstvím tak nějak zpohodlní. Nemusí se bát, že mu ten druhý z ničeho nic odejde, protože jsou svoji a není to tak jednoduché. Lidé, kteří spolu žijí na hromádce, se musí o druhého víc zajímat, víc si ho hlídat, protože vědí, že může teoreticky kdykoliv odejít. To vnáší do vztahu určitou nejistotu, také trochu adrenalinu a možná i tvořivosti, když člověk vymýšlí různá překvapení pro toho druhého nebo plánují společné výlety.     
Na psí knížku     

Žádné ty a já, ale my

Na druhou stranu málokterá žena by se jednou nechtěla vdát. Mít na sobě překrásné šaty, cítit se jako princezna a především držet za ruku muže, který ji miluje a vědět, že to je jejich velký den (a samozřejmě si myslet, že je to napořád). Jak berou svatbu muži, nevím. Ale vím, že požádat ženu o ruku, chce hodně odhodlání. Muži mají totiž velký strach z odmítnutí. Na manželství je krásné, že už není TY a JÁ nýbrž MY. Všechny domácí starosti a problémy se řeší společně, už nikdy by člověk neměl být na nic sám. Ve skutečnosti to ovšem tak idylické není, zvláště pak po více letech.                                                                                

Zvídavé otázky nejen dětí ohledně příjmení

Když se narodí dítě rodičům, kteří jsou svoji, je z nich běžná rodina. Rodiče žijící na hromádce čeká za několik let spousta otázek typu: Proč má maminka jiné příjmení než tatínek, když Tondovi rodiče mají stejné a proč jste se nevzali, když nám paní učitelka říkala, že když se dva lidé mají rádi, vezmou se a pak mají miminko. Samozřejmě že se to dětem vysvětlit dá, ale riskujeme to, že budou už odmala považovat svatbu za zbytečnou a možná se díky tomu dostanou do konfliktu nejen se svými vrstevníky ale i s budoucími partnery.
A co si myslíte o svatbě vy?