Minorita Rómů v naší společnosti: Proč mají všechno?

Minorita Rómů v naší společnosti: Proč mají všechno?

Součástí každé větší společnosti jsou minority – tedy menší společnosti, které mívají svou vlastní kulturu. U nás jsou touto minoritou (nebo chcete-li menšinou) Rómové.
Kočovný život
Nemůžeme nic
 Nedávno jsem byla nakupovat v jednom nejmenovaném obchodním řetězci, který se nachází poblíž městské části, kde žijí převážně Rómové. Nechodím tam moc často, ale když už náhodou do tohoto obchodu zavítám, stojí to za to. Procházím mezi regály, když kolem mě proběhne ani ne dvacetiletý mladík – Róm- a vulgárně a hlasitě hovoří s drobnou blondýnkou, která působí v obchodě jako ochranka. Mladík se pokusil něco ukrást, ale protože paní zvládá svou práci na jedničku, nepodařilo se mu to. A značně ho to rozčílilo, musel totiž potupně zboží na kase zaplatit! Drobná blondýnka se nechala urážet, zastrašovat ale z jejich úst nezaznělo jediné vulgární slovo a její hlas byl klidný. Stála jsem u regálu se sladkostmi s otevřenou pusou a nestačila jsem se divit. Paní security by měla dostat medaili. Róm odcházel s výsměchem ve tváři. A mě napadla myšlenka, co všechno si od této menšiny necháme líbit?
Když něco chceš, řekni si o to. Několikrát.
Co se týče barvy pleti, nesmíme utrousit sebemenší narážku, protože by to mohlo být bráno jako rasismus. Musíme nabízet stejné příležitosti, protože pak by to byla diskriminace. A když naše dítě nechce sedět v lavici s malým Rómem, jedná se o xenofobii. Kam jsme to dopracovali. Rómové už dávno pochopili, jak Češi fungují. Pokud totiž v našem státě chcete něčeho docílit, musíte si to doslova vyřvat a hlavně být neodbytní. A to oni zvládají s přehledem. Moc dobře vědí, na jaký úřad jít, aby získali ten či onen příspěvek. My Češi jsme až příliš pohodlní na zjišťování in informací, natož pak na čekání front na úřadech. A potom sedíme doma na gauči a stěžujeme si, co všechno nemáme.
Pozor na menšiny
Na barvě pleti až tak nezáleží
Když se mi narodil syn, chtěla jsem s ním v půl roce začít chodit plavat. Věděla jsem, že tato služba je velmi žádaná, proto jsem paní kontaktovala asi měsíc po tom, co se malý narodil, abych si místo v plaveckém kurzu zajistila. Odpověď byla, ať se ozvu, až to bude aktuální – cca měsíc dopředu. Ozvala jsem se. Paní odpověděla, že mám sledovat web. Sledovala jsem asi měsíc. Stále nic, tak jsem znovu psala email a hle kurzy už jsou obsazené a na webu byla možnost se přihlásit. Jenomže já se na ten web dívala opravdu každý den, takže jsem věděla, že to není pravda. A tak jsem psala další email, a další… Víte, jak to dopadlo? Na kurz jsem se dostala i s mojí kamarádkou. A proč? Protože jsem byla neodbytná, prostě jsem si to vyřvala. Takže až si příště zase někdo bude v hospodě stěžovat, že Rómové mají všechno a na nás stát kašle, zeptejte se ho, jestli je dostatečně neodbytný. Věřte mi nebo ne, funguje to.
Stalo se vám někdy, že jste svou „otravností“ docílili toho, co jste chtěli?

4.6/5 - (5 votes)

Comments are closed.